POLSKU, vázanému Německo-polským paktem o neútočení ze 26. 1.1934 a podporujícímu Mnichovskou dohodu, Hitler „za odměnu“ vyhověl požadavku na české Těšínsko, které Poláci začali záhy po Mnichovské dohodě obsazovat. Churchill ve svých pamětech dal za to Polsku „přezdívku Hyena Evropy“. Nicméně, aby Hitler zvrátil Versailleskou smlouvu zcela ve svůj prospěch, požadoval po Polsku původně německý Gdaňsk a „koridor“, spojující Východní Prusko se zbytkem Německa. Poláci byli neústupní a tak Hitler 28. dubna 1939 Pakt o neútočení s Polskem vypověděl. Tím začalo mezi oběma státy nepřátelství a rozplynul se původní Hitlerův plán útoku na SSSR přes „spřátelené“ Polsko a s jeho pomocí. Každému v Evropě bylo jasné, že si Hitler bude chtít Gdaňsko a koridor dobít válkou. V té době se stupňuje diplomatická aktivita Sovětského svazu, který vsadil na diplomaci a pokušel se řadu měsíců jednat v Moskvě s Británií a Francií o obranném paktu proti nacistickému Německu. Proces ale narážel na velmi vlažnou ochotu Británie a Francie „spřáhnout se“ s komunistickým Ruskem a zásadně narazil na neústupné Polsko, které razantně odmítalo, že by se jednotky Rudé armády a její letectvo přesouvaly k frontovým liniím přes polské území. („Každé ruské letadlo které se objeví na našem nebi sestřelíme!“, vzkázalo Polsko přes anglicko-francouzskou delegaci v Moskvě Sovětskému svazu). Pakt o neútočení v té době existoval i mezi Polskem a Sovětským svazem, dokonce z 25. července 1932 (!). V době „mnichovské krize“ však Sovětský svaz varoval polskou vládu, že se nebude cítit vázán touto smlouvou v případě obsazení Těšínska Polskem, k čemuž ale došlo. V té době, kdy bylo už Československo rozděleno na protektorát Čechy a Morava a Slovenský štát s klerofašistickou, prohitlerovskou vládou a vpředvečer očekávané německo-polské války, kdy se dalo předpokládat německé vítězství a po neúspěchu zamýšleného britsko-francouzsko-sovětského paktu se Sovětský svaz ocitl ve velkém nebezpečí. Podle Mein kampfu bylo jasné, že další zamýšleným Hitlerovým „pokusem“ bude získat „obrovské životní prostory na východě“… V té době Sovětský svaz nebyl na válku s Německem připraven. Bylo sice zahájeno přezbrojování Rudé armády, ale bylo naplánováno na několik let. Proto zachytila sovětská diplomacie tykadlo diplomacie německé, která usilovala o chráněná záda na východě a která nakonec vedla k uzavření takzvaného paktu Ribbentrop-Molotov, neboli paktu o neútočení. Jeho součástí bylo i rozdělení sfér vlivu. Do té sovětské patřila západní Ukrajina a západní Bělorusko, které se po prohrané sovětsko-polské válce v roce 1921 stalo součástí Polska i se svým převážně ukrajinským a běloruským obyvatelstvem. Když 16. září 1939 padla Varšava a polské vedení včetně generálního štábu uteklo do Rumunska a poražené Polsko de facto přestalo existovat, začaly sovětské jednotky toto území, které bylo vlastně historicky ruské, obsazovat pod záminkou ochrany zdejšího ukrajinského a běloruského obyvatelstva. Když se na to podíváme z pozice Sovětského svazu, posunutím svých meziválečných hranic na západ po takzvanou Curzonovu linii, (což měla být z dob Versaille skutečná Západní hranice Ruska), prodloužila své území pro Hitlerův pozdější útok na Sovětský svaz a samotným paktem o neútočení získal alespoň necelé dva roky k přezbrojování. 22. června 1941, poté co dobyl vojensky nebo diplomaticky skoro celou Evropu, vtrhlo nacistické Německo na území Sovětského svazu. Po Stalingradu přišla v roce 1943 Teheránská konference a s přislíbeným otevřením Západní („druhé“) fronty počátek logického rozdělování sfér vlivu, které bylo dokončeno na Jaltské a Postupimské konferencích. Pro Sovětský svaz dobytím Berlína světová válka neskončila. Stalin dostál slibu prezidentu Rooseveltovi a po ukončení bojů v Evropě, v bezprecedentním přeskupení nastoupil přesně tři měsíce po podepsání míru v Evropě proti 800 000 Kuantungské japonské armádě v Mandžusku, kterou Rudá armáda porazila.(O této velké bitvě mnozí dnes nemají ani ponětí). Japonsko bylo v té době de facto poraženo a dvě atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki byly spíše demonstrací jaderné síly USA Sovětském svazu… Demonstrací, která spíše než k totální porážce Japonska vedla k obrovskému utrpení a smrti statisíců japonských civilistů. Dokonce i amerických zajatých vojáků.