Na webu pohov najdete informace o množství webových domén o tom, kdo je jaká jsou klíčová slovo vyskytující se na tomto webu Znaková sada stránky
Náhled na stránku, Klíčová slova, Webhosting.
Kódování znaků nebo znakový kód (anglicky character encoding, character code) je ve výpočetní technice reprezentace znakové sady (anglicky repertoire of characters) nějakým (nejčastěji číselným) kódem.
Po přijetí de facto standardů dálnopisných kódů bylo významným krokem standardizace vytvoření znakových kódů ASCII (1963) a EBCDIC (1964). Kód ASCII reprezentuje 33 řídicích a 95 tisknutelných znaků včetně malých a velkých písmen anglické abecedy, číslic a dalších symbolů pomocí 7bitových čísel; kód EBCDIC reprezentuje poněkud širší sadu znaků pomocí 8bitových čísel. Zatímco kód EBCDIC zůstal omezen na sálové počítače firmy IBM a jejich kopie, kód ASCII byl převzat různými národními i mezinárodními standardizačními organizacemi, například jako ISO/IEC 646 nebo T.50, a na jeho základě vzniklo množství národních variant používajících 7bitové kódy. Jejich velkou nevýhodou bylo, že symboly, jejichž používání se mezitím rozšířilo, nahrazují národními znaky, takže při volbě nevhodného kódování se např. texty programů mohou proměnit v nečitelnou změť znaků. Většího rozšíření se proto dočkaly 8bitové kódy, které zpravidla ponechávají kódy ASCII beze změn. Jedním 8bitovým kódem však nelze reprezentovat latinku, řecké písmo, cyrilici (azbuku), arabštinu a hebrejštinu, ani pokrýt všechny znaky latinky s diakritickými znaménky používanými v různých jazycích. Významné firmy jako Microsoft, IBM a Apple navíc vyvinuly vlastní osmibitové kódy, které přivedly kódování národních znaků na pokraj chaosu. Nejednotnost osmibitových kódování spolu s potřebou jednotné reprezentace asijských písem včetně rodiny CJK vedly okolo roku 1990 k vytvoření standardů Unicode a ISO 10646 vyvíjených ve vzájemné součinnosti, jejichž postupně uskutečňovaným záměrem je vytvořit jednotné kódovaní pro reprezentaci všech písem používaných na planetě Zemi.
Klíčové slovo je v informatice slovo nebo identifikátor, který má specifický význam v programovacím jazyce. Význam klíčových slov se v různých jazycích liší.
V mnoha jazycích, například v jazyce C a v podobných prostředích jako je C++, je klíčové slovo vyhrazené, protože identifikuje syntaktickou formu. Slova, užitá v řídících strukturách, jako if, then a else, jsou klíčová slova. V těchto jazycích nesmí být tato slova použita jako jména proměnných nebo funkcí.
Některé programovací jazyky, například PostScript, jsou v tomto ohledu velmi liberální. Dovolují použití klíčových slov pro specifické účely.
Oproti tomu v programovacím jazyce Common Lisp jsou klíčová slova speciální skupinou symbolů nebo identifikátorů. Na rozdíl od ostatních symbolů, které obvykle stojí za proměnnou nebo funkcí, jsou klíčová slova samo-rozlišující se a samy se ohodnocují. Obvykle se užívají pro pojmenování argumentů funkce a znázorňují symbolické hodnoty.
Jazyky se rozlišují dle toho, co je interpretováno jako klíčové slovo a co jsou knihovny procedur. Některé jazyky poskytují klíčová slova pro vstupně-výstupní operace, zatímco v jiných jsou součástí knihoven procedur. V Pythonu a mnohých dialektech BASICu je print klíčové slovo. Oproti tomu v jazyce C je printf funkcí ve standardní knihovně.
V jazycích obsahujících makra mohou být řídící struktury, jako je if, implementovány jako makra nebo funkce. V jazycích bez těchto rysů jsou zpravidla klíčová slova.
Webhosting je pronájem prostoru pro webové stránky na cizím serveru. Pronajímatel serveru bývá označován jako poskytovatel webhostingu (webového prostoru).
Díky webhostingu si můžete své webové stránky umístit na internet, aniž byste museli mít vlastní server. Ceny za webhosting se pohybují od pár Kč až po několik tisíc Kč za měsíc. Existuje i bezplatná varianta, tzv. freehosting. Freehosting obvykle nezahrnuje žádné záruky ohledně funkčnosti, má omezenou technickou podporu. Často je s freehostingem spojeno umisťování reklamy na stránkách.
Poskytovatelé většinou u webhostingu nabízí skriptovací technologie PHP, ASP, ASP.NET, JSP aj., z databází jsou nabízeny především MySQL, PostgreSQL a MS SQL. Stránky na server se kopírují převážně protokolem FTP.
Webhosting je pouze samotné umístění stránek na serveru poskytovatele. Aby se uživatelé internetu ke stránkám dostali, je potřeba mít zaregistrovánu doménu (např. s názvem společnosti). Alternativně lze u některých firem zdarma využít domény 3. řádu, například vasejmeno.poskytovatel.cz.
Součástí webhostingových služeb jsou většinou také e-mailové schránky s antispamovými a antivirovými filtry, stahování pošty do poštovního klienta protokolem POP3, odesílání pošty protokolem SMTP.
Samozřejmostí také bývá technická podpora pro zákazníky, tedy možnost v případě technických problémů či dotazů kontaktovat poskytovatele prostřednictvím telefonu, e-mailu, ICQ, Skype aj. Někde bývá technická podpora omezena na pracovní dny, u solidních firem bývá podpora nonstop.
Hlavní nevýhodou webhostingu je to, že jeden server poskytovatele sdílí často stovky či dokonce tisíce webhostingových zákazníků. Můžete se tedy stát, že v případě poruchy či přetížení jednoho webu jsou významně ovlivněny či dokonce znefunkčněny i všechny ostatní na stejném serveru. Výhodou je naopak nízká cena – zákazník webhostingu zaplatí pouze zlomek toho, kolik by ho stál provoz vlastního serveru.