Kupujete byt a zjistili jste, že na listu vlastnictví je zapsáno zástavní právo. Nelekněte se toho, není to nic strašného. Zjistěte o jaké zástavní právo se jedná a ve prospěch koho je zapsáno. Informujte se u vlastníka, makléře a prověřte si to i na internetové stránce Katastru nemovitostí.

Zástavní práva mohou být různá a lze je vymazat buď vyplacením nebo přenosem na jinou nemovitost. Vyplacení je jednodušší a rychlejší způsob jak přenášení, ale vše se dá snadno zvládnout.

Nejčastější zástavní právo.

A. První a nejrozšířenější je zástavní právo zapsáné ve prospěch banky, která poskytla úvěr na koupi nemovitosti. Při prodeji je třeba vyrovnat zůstatek úvěru a banka následně stáhne zástavní právo. Zašle na katastr nemovitostí takzvanou kvitanci (doklad o tom, že dluh je splacen). Katastr následně vymaže zástavní právo. Na její výmaz má 60 denní lhůtu.

• V praxi se to dělá následovně. Vlastník požádá banku, aby vyčíslila zůstatek nesplaceného úvěru a poplatek za splacení dluhu. Jelikož kupující také řeší koupi prostřednictvím úvěru, doloží své bance uvedené vyčíslení zůstatku. Banka, která má aktuální zástavní právo na bytě, povolí druhé bance, aby také zatížila byt samozřejmě pod podmínkou, že vyplatí prostřednictvím úvěru zůstatek úvěru.
• Další způsob je přenos zástavního práva na jinou nemovitost. Je to náročnější proces, protože banky si vybírají nemovitost. Nemusí schválit přenos, pokud jim nevyhovuje nabízena nemovitost. Proces je náročný i časově.

Určitě i Váš finanční nebo realitní poradce Vám umí poradit jaké je nejlepší řešení na výmaz.

B. Druhé nejčastější zástavní právo je právo na dožití na někoho, kdo bydlí v bytě. Nejčastěji se to stává u darované nemovitosti, pokud např. rodič bývá v nemovitosti a daruje ji svým potomkům. Zástavní právo lze vymazat na základě dohody o zrušení doživotního bydlení. Musí s tím souhlasit všechny dotčené osoby.

Určitě, každý případ je třeba posoudit individuálně a vyžádat radu od profesionála.

C. Mohou být i další zástavní práva, například ve prospěch exekutora, nebankovní instituci nebo ve prospěch fyzické osoby, která poskytla finance vlastníkovi nemovitosti a kvůli zajištění půjčky založil byt jako protihodnotu. Nejprve se vyplatí dluhy a následně dotčené osoby, instituce požádají katastr o výmaz zástavního práva.

Důležité je, aby v každém případě jste byli obezřetný. Zjistěte, jaké zástavní právo je na bytě, jak se dá vypořádat, jaké budou lhůty pro výmaz a následnou koupi. Jak se k tomu přistupuje Vaše banka. Doporučuji Vám napsat zjištěné informace s přesným postupem a následných kroků jak budete postupovat, aby vás nic nepřekvapilo.

Slovensko je jedinou zemí regionu s vyššími úvěry než úsporami domácností

Zadlužení Slovenská domácností roste téměř dvakrát rychleji než objem jejich úspor. Objem úvěrů roste už šest let nejrychleji v unii. Jsme jedinou zemí střední a východní Evropy, kde mají domácnosti vyšší dluhy než úspory.

Úvěry rostou nejrychleji v unii
Zadlužení Slovenské domácnosti vzrostlo loni meziročně o 11,7 procenta a ke konci srpna dosáhlo objem 34,8 mld eur. Tempo růstu dluhu bylo loni již šestý rok po sobě nejrychleji v celé Evropské unii. „Dluh domácností roste v současnosti příliš rychle, dokonce rychleji než příjem domácností a proto toto tempo lze považovat za nadměrné,“ konstatuje ve své zprávě i Národní banka Slovenska.

Podle studie Allianz Global Wealth Report 2018 dlužil loni každý Slovák v průměru 6 792 eur, zatímco průměr regionu byl jen 4 564 eur.

Slováci tak přičichli k životu na úvěr. Mohou za to zejména úvěry na bydlení. I v tomto segmentu rostou dluhy Slováků nejrychleji v unii. Ty fakta vyznívají samy o sobě nelichotivě, ale další negativní podtón jim dává srovnání k úsporám.

Pomalý růst úspor
Finanční majetek Slovenská domácností loni vzrostl jen o 5,5 procenta, což je téměř polovina ve srovnání s předchozím rokem (9,8%). Může za to nevhodné rozložení úspor. Až 60 procent procent finančního majetku mají Slováci, podle studie Allianz Global Wealth Report, v bankách.

Zhruba 20 procent finančního majetku mají Slováci v kapitálotvornom životním pojištění a penzijních fondech 11 procent mají ve finančních nástrojích (akcie, dluhopisy). Světový průměr je 42 procent majetku ve finančních nástrojích, 29 procent v pojištění a penzijních fondech a 27 procent na bankovních účtech.

Objem bankovních vkladů dosahoval podle NBS ke konci srpna 34,4 mld. eur, což je o 6,2 procenta více než před rokem.

Nelichotivý výpis z bankovního účtu
V žebříčku bohatství tak Slováci s úsporami 6 190 eur na osobu figurují mezi 53 hodnocených zemí až na 40. místě. Průměr v regionu je výrazně vyšší a dosahuje 10 381 eur.

V rámci regionu nás tak v úsporách, s výjimkou Rumunů (4521 eur), předběhli všechny ostatní země, když například Češi mají naspořeno více než dvojnásobek, a to 15 291 eur, Maďaři 13 404 eur, Poláci 8 273 eur a průměrný Bulhar disponuje úsporami ve výši 7 678 eur.

Nejbohatším národem jsou již tradičně Švýcaři s úsporami ve výši téměř 174 tisíc eur, v těsném závěsu s USA, kde mají domácnosti úspory ve výši 169 tisíc eur. Díky silnému euru se loni starému kontinentu dařilo – v první 20-ce nejbohatších zemí figuruje až 12 evropských zemí.

Plukovník ve výslužbě Václav Lulák z Prahy patří mezi ty, který v květnu
1946 jako velitel přišel se 60. vojáky – odminovací na Duklu, aby tento kraj očistil od minového nebezpečí. Odstupem času po více než 50. letech se znovu v svých pamětech vrátil k těmto nebezpečným dnem, které mohly skončit jeho životní pouť. Jeho vzpomínky jsou patřičně upravené a mohou posloužit pro čtenáře různé věkové kategorie, kteří se zvlášť zajímají poválečným obdobím v regionu Dukly, kde se setkali váleční aktéři z obou stran v době 2. světové války. Zvláště v tomto jubilejním roce, kdy si připomínáme 60. výročí ukončení 2. světové války je vhodný čas na vzpomínku známých i neznámých zde padlých bojovníků.
Po uplynutí času se V. Lulák zmiňuje, že tyto vzpomínky píše proto, aby lidé a hlavně ti mladí, měli představu o období, které začalo, když v roce 1945 skončila 2. světová válka. Pro mnoho lidí se toto utrpení neskončilo a pokračovalo dále i po válce.
Toto prožívali i tisíce zbídačených lidí v kraji pod Duklu. Zde zůstalo tisíce položených neznámých min. Miny byly rozesety po celé Podduklianskej oblasti.Toto vše píše V. Lulák jako přímý účastník při odminování v tomto pěkném, ale chudém kraji, aby to, kdo to nepřežil pochopil, jaké útrapy zde byly po skončení války. Vzpomínky by měly posloužit k tomu, aby čeští lidé nezapomněli na Slovenské bratry v tomto kraji, hlavně na jejich utrpení a odvahu. Vždyť vyjít z rozbitého příbytku na dvůr nebylo snadné. Nikdo nevěděl, kdy slap na minu, či nástrahu a skončí se jeho život.
Úkolem odminovací bylo pomoci těmto lidem i za cenu života. Bylo to krédo
vojáků i velitele. Dnes již tato práce nikomu nic neříká, ale tehdy to bylo hrozné v tomto prostoru odminovať. Přežít válku a za krásného míru přijít

2
o život, to bylo více než odvaha. Pomoci bylo více než vlastní povinnost nehledě na riziko o život.
Psal se duben roku 1946. Poválečná nálada byla na každém kroku, úsměvy ze všech stran a v té době se rozhodovalo jako poslat jednotku na odminovací práce. Nikdo neměl představu, co to znamená mina a jejich odstraňování i když se v míru vědělo, co to je, ale o německých minách nebyla ani ponětí. Vznikaly při tom různé debaty i názory, zda obětovat život po válce, zač a pro koho. Jednoho dne v dubnu 1946 přišel rozkaz postavit jednotku na odminovací práce východního Slovenska s konkrétním určením Dukla, Svidník.
Nastal určitý zmatek a našli se vojáci, že za žádných okolností nechtěli jít do této části republiky, jiní zase chtěli pomoci. I Lulák i přesto, že znal trhaviny a byl poloviční pyrotechnik, zvažoval možnost jít či nejít na miny, protože věděl, že v tomto oboru se může jen jednou splést. Jak vzpomíná, uvažoval o tom, jak bude reagovat, když ho pozvou na velitelství. Vnitřní rozhodnutí měl takové, že z poloviny byl rozhodnut dobrovolně a z druhé rozkazem, že půjde za velitele této jednotky. Tehdy jako štábní rotmistr měl 28 let a tuto funkci přijal. Sháněl lidi, kteří půjdou s ním. Hlásili se dobrovolníci, ale byli i tací, kteří to dostali rozkazem. Vybral si i pět hudebníků, aby chlapce po této nebezpečné práci při odpočinku trochu rozveselili. Určení vojáci byli po dvouleté prezenční službě. Rozkazem byli povoláni na jeden rok s tím, že se jim odpustí vojenské cvičení. Převážně to byli rozumní inteligentní chlapci, kteří se na tuto práci hodily. Bylo jich vybraných 58, dostali bílé námořnické uniformy a říkalo se jim „minerál“. Všichni odcházeli s různými pocity a úvahami, především je ale zajímalo jak se zhostí této nebezpečné úkoly. Byli zvědaví jak vypadá Dukla, Svidník a okolí, jací jsou tam lidé a jak je přivítají. V Praze – Karlíně, kde byla 2. ženijní brigáda, jednotka naložila na vlak auta, 2 páry koni, stany a další věci

3
a vypravila se směrem na Prešov. Vlaková souprava nesměla být nikde zastavena. Na druhý den dorazila do Prešova. Po vyložení materiálu i vojáků pokračovalo z Prešova do Bardejova, kde byla určena konečná stanice. Zde po příchodu byly přiděleny úseky na odminování v prostoru Svidník, Dukla, Nižný a Vyšný Komárnik, Medvedzie, Kapišová, hranici tvořila řeka Ondava. Po příchodu do Svidníka bili všichni rozčarováni jeho zničením, smutnými lidmi a stálým nářkem o minách. Miny byly rozházené po celém tomto kraji. Těchto lidí jim bylo líto a přechovávali k nim vnitřní smutek. Tímto více se u nich projevovala myšlenka co nejdříve pomoci těmto lidem, jinou úvahu ani neměli. Ve Svidníku je přijal tehdejší okresní funkcionář Jan Morkovca, který měl na starosti celou skupinu, všemožně se o ni staral v těchto těžkých podmínkách. Mezi vojáky bylo slyšet i takový názor, že je tu zmatek a oni mají v tom nechat své životy, když je už po válce. ti

Během posledního čtvrtletí minulého roku výrazně klesal počet prodaných bytů v bratislavských novostavbách. Ve srovnání s předchozím rokem téměř o polovinu.

V měsících říjen až prosinec minulého roku bylo v Bratislavě prodáno 633 bytů novostaveb. Mezičtvrtletně jde o pokles o téměř 30 procent a v meziročním srovnání byl pokles ještě výraznější – 50 procent.

Podle realitní společnosti Lexxus je důvodem omezená dostupnost hypotečních úvěrů vyplývající z dlouho skloňovaných zpřísňujících se opatření z dílny NBS v oblasti financování nového bydlení.

Pokles poptávky i nabídky
Objem prodeje nových bytů tak má svůj vrchol definitivně za sebou. Klesá už druhý kvartál za sebou. Maximum dosáhl ve druhém čtvrtletí 2016, kde se prodalo téměř 1500 nových bytů, tedy zhruba dva a půl násobek aktuálního prodeje.

Důvodů může být několik. Kromě horší úvěrové likvidity je to i pomalé vyčerpávání poptávky, kdy byl zájem o nové bydlení bičován chystaným zpřísněním podmínek NBS už delší dobu. Potenciál ty, kteří uvažovali nebo uvažují o nové nemovitosti se tak citelně snižuje.

Zmenšuje se však i nabídka. Celkem bylo na konci tohoto sledovaného období dostupných 2 411 volných nových bytů, což je nejnižší hodnota od třetího kvartálu 2016. Mezičtvrtletně klesl počet volných bytů o téměř 13 procent a meziročně dokonce o více než třetinu.

Poměr mezi volnými dokončenými a volnými rozestavěnými byty se víceméně nezměnil. Rozestavěné byty tvoří až 91 procent všech novostaveb v prodeji. Jinými slovy, jen devět procent bytů se nevypredá ještě počet jejich výstavby.

novostavby

Ve čtvrtém čtvrtletí byl největší zájem o byty v čtvrtém bratislavském okrese, kde se prodalo 147 bytových jednotek. Naopak nejméně bytů se prodalo v prvním bratislavském okrese – 80.

Na konci posledního čtvrtletí minulého roku bylo na trhu 96 aktivních projektů, což je o dva projekty více, než tomu bylo na konci třetího kvartálu. Na trh přibyly jen tři novinky, z toho jde o dva zcela nové projekty a jednu novou etapu již existujícího projektu. Nabídka bytů se rozšířila o 278 bytových jednotek. V rámci čtvrtého kvartálu vyprodali svou nabídku tři projekty.

Cena ještě roste …
Podle analýzy společnosti Lexxus dosáhla průměrná cena volných nových bytů na trhu hodnotu 2 729 eur s DPH za m2. „Cena nového bydlení v Bratislavě stále roste a již několik kvartálů po sobě konstatujeme, že jde opět o nové pokrizové maximum,“ říká Peter Ondrovič real estate risk manažer společnosti Lexxus.

Je to podle něj způsobeno řadou faktorů. Zejména výraznějším úbytkem volných bytů na trhu způsobeném nedostatečnou novou nabídkou, ale také podle něj chaotickou dynamikou na sekundárním trhu. „Přísnější opatření NBS v oblasti úvěrového financování nemovitostí však v konečném důsledku ovlivní i tuto složku,“ předpovídá.

Mezičtvrtletně se cena zvýšila o 1,3 procenta, v meziročním srovnání to byl nárůst o 6,5 procenta. Průměrná cena volných bytů vzrostla ve všech okresech, nejvýrazněji však v pátém okrese, mezičtvrtletně až o 3,5 procenta.

U již prodaných bytů dosáhla cena o něco nižší úroveň – 2610 eur s DPH za m2, což je o něco méně než cena bytů, které se teprve nabízejí. V porovnání s minulým čtvrtletím se zvýšila o 4,7 procenta.

… ale zejména u novostaveb
Cena novostaveb je tahounem celého trhu. Zvyšuje tak průměrnou cenu bydlení. V některých lokalitách a segmentech trhu cena starších už bytů klesá. Podle portálu nehnutelnosti.sk klesla cena dvoupokojových bytech v okrese Bratislavě III mezičtvrtletně až o 4,5 procenta. K poklesu došlo iu třípokojových bytů, kde stejně ve třetím obvodu cena mezičtvrtletně klesla až o deset procent. Tento konkrétní pokles však jen smazal vysoký nárůst v předchozích dvou čtvrtletí.

Podle portálu nehnutelnosti.sk realitní trh opatření NBS jen zchladily ale nezmrazili. Prezident Národní asociace realitních kanceláři Slovenska, Jan Palenčár, předpokládá, že růst průměrných cen bude pokračovat, ale pomalejším tempem jako dosud. Průměrný růst celoslovenského trhu může být podle něj na úrovni zhruba čtyř procent ročně.

Podotýká, že ačkoli ceny nemovitostí již v některých regionech překonaly předkrizovou úroveň, mzdy jsou dnes mnohem vyšší než v roce 2008 a úroky na hypotékách zas mnohem níže. Dostupnost bydlení se tak výrazně zlepšila. „S růstem nabídky novostaveb však mohou ceny starších bytů v některých lokalitách stagnovat či klesat,“ naznačil J. Palenčár v rozhovoru pro Sme.sk.

Průměrná cena bydlení v Bratislavském kraji klesla ve třetím čtvrtletí o 1,6 procenta. Jde však jen o mezi čtvrtletní pokles, ve srovnání s loňskem ceny stále rostou. Podle NBS je za tímto vývojem zhoršení dostupnosti hypoték.

Bratislava a zbytek „světa“
Bratislava se ve vývoji ve třetím čtvrtletí oddělila od ostatních regionů Slovenska. Až na Ústecký kraj totiž ceny stále rostou. Za obratem v Bratislavě může být několik důvodů. Například už příliš vysoké ceny nemovitostí, zhoršená dostupnost hypoték, či poptávka, který vrcholil těsně před koncem druhého čtvrtletí, a následně, v letních měsících, ochabl.

Vývoj v Bratislavě se odrazil i na celoslovenských výsledcích. Meziroční růst průměrné ceny bydlení se tak ve třetím čtvrtletí zpomaloval. Celoslovenská tak zůstaly ceny v porovnání s předchozím čtvrtletím téměř stejné. Průměrná cena bydlení vzrostla na 1433 eur za metr čtvereční, což je oproti druhému čtvrtletí nárůst jen o 0,1 procenta. Projevilo se to i na zpomalení meziročního růstu cen, ze 4,5 procenta na čtyři procenta.

Pod zpomalení se podepsal již zmíněný pokles průměrných cen v Bratislavě. Statistiky uvedla ve své pravidelné analýze národní banka.

Při pohledu na strukturu trhu vidíme, že zpomalení růstu průměrné ceny bydlení je do velké míry výsledkem zpomalení růstu cen bytů – z 8,2 na 7,6 procenta. Ceny domů naopak rostly – z 2,2 na 3,8 procenta. K zrychlení růstu průměrné ceny domů na roční bázi přispěl do určité míry i bazický efekt poklesu průměrné ceny domů ve třetím čtvrtletí minulého čtvrtletí.

Celoslovenská průměrná cena bytů dosáhla ve třetím čtvrtletí 1727 eur za metr čtvereční. Roste zejména cena Pětipokojový bytů a to až o 5,3 procenta mezi čtvrtletně. Takový nárůst ceny je důkazem toho, že těchto bytů je v nabídce stále málo. Naopak nejméně se zvýšila průměrná cena dvoupokojových bytů – o 0,6 procenta. Dvoupokojových bytů bývá totiž v developerských bytech většinou nejvíce.

Průměrná cena rodinných domů vzrostla na 1165 eur za metr čtvereční. Podobně rostly tak ceny standardních rodinných domů, jakož i relativně málo obchodovaných prostorných rodinných vil.

Nejvíce rostou ceny v Trnavském kraji
S regionálního pohledu je vývoj průměrné ceny bydlení v jednotlivých krajích již tradičně poměrně diferencovaný. V Bratislavském kraji ceny mezi čtvrtletně klesají – o 31 eura. Poklesla i průměrná cena bydlení iv Banskobystrickém kraji – mezi čtvrtletně o 18 eur.

Naopak v absolutním vyjádření nejvýrazněji vzrostla průměrná cena bydlení v Trnavském kraji – o 53 eura oproti druhému čtvrtletí. Meziročně stále rostou ceny téměř ve všech Slovenská regionech. Jen v Banskobystrickém kraji byly ceny stejné jako před rokem a v Jihomoravském kraji o téměř jedno procento níže.

Začíná se stavět stále méně nových bytů
V posledních letech se na celém Slovensku začalo ročně stavět okolo 20 tisíc bytů a dokončovalo se jich více než 15 tisíc. Relativně nejlepší situace z pohledu nabídky bydlení je v Bratislavském a v Trnavském kraji, kde se v posledních třech letech nejvíce bytů začalo stavět i dokončilo.

Ke stejnému závěru dospějeme i po přepočtu zahájených a dokončených bytů na tisíc obyvatel. V Bratislavském kraji se v posledních třech letech začalo stavět v průměru deset bytů na tisíc obyvatel ročně a dokončilo se zhruba osm bytů na tisíc obyvatel. V posledních dvou letech je tu už však méně zahájených bytů a ve větší míře se už jen dokončují rozestavěné byty.

Nejslabší nabídka nového bydlení je v Banskobystrickém kraji, kde se ročně začne s výstavbou v průměru asi dvou bytů na tisíc obyvatel a dokončí se jen zhruba 1,5 bytu na tisíc obyvatel. Celoslovenský roční průměr je necelé čtyři zahájeno a tři dokončené byty na tisíc obyvatel ročně. „Jeví se to málo a přispívá to k růstu cen bydlení v některých regionech. Jelikož poptávka po bydlení přetrvává, možným řešením aktuální situace je především zvýšení nabídky cenově dostupného bydlení, „uvádí NBS.

Dostupnost bydlení se zhoršuje
NBS na základě porovnání cen bydlení s příjmovými a úvěrovými možnostmi obyvatelstva pravidelně vyhodnocuje dostupnost bydlení. Při výpočtu indexu dostupnosti bydlení se zjednodušeně porovnává průměrný příjem zájemce o bydlení s jejich tzv. přiměřeným příjmem, který se odvozuje kromě cen nemovitostí a také na objemu použitých vlastních a úvěrových prostředků potřebných na nákup nemovitosti, času čerpání úvěru na bydlení a aktuální úrokové sazby na úvěrové prostředky.

Dostupné údaje umožňují vypočítat index tak za celé Slovensko, jakož i za jednotlivé regiony. NBS sestavuje modifikovaný index dostupnosti bydlení, ve kterém se dívá na aktuální dostupnost ve srovnání s dostupností v minulosti. Pomocí takto sestavených indexů se banka snaží zjednodušeně ukázat možné nadhodnocení či podhodnocení cen bydlení jako celku, a také cen bytů v poměru k historickému průměru indexu dostupnosti bydlení.

Ze srovnání cen nemovitostí a příjmů lidí vyplývá, že v polovině Slovenská krajů nedokázal ani pokračující růst příjmů domácností dostatečně kompenzovat rostoucí ceny bydlení. Dostupnost bydlení domácností se tak z dlouhodobého hlediska zhoršila. Nejvýrazněji se tato disproporce mezi aktuálními cenami bydlení a příjmy z dlouhodobého hlediska projevuje především v Trnavském kraji a Nitranském kraji.

„Naopak pozitivně lze hodnotit aktuální dostupnost bydlení vzhledem k její dosavadní historii v Banskobystrickém, Prešovském a Bratislavském kraji a částečně iv Košickém kraji. Z uvedeného rozdělení krajů lze dedukovat, že vývoj dostupnosti nebo nedostupnosti bydlení je ve větší míře ovlivňován vývojem cen bydlení jako vývojem příjmů. Důvodem je zejména mnohem vyšší variabilita ve vývoji průměrných cen bydlení jako ve vývoji průměrné příjmové situace domácností, „vysvětluje NBS.

V případě srovnání dostupnosti bydlení v bytech ve třetím čtvrtletí vůči historickému průměru se relativně příznivě vyvíjela situace jen v Bratislavském kraji a Banskobystrickém kraji, což pravděpodobně úzce souvisí s aktuálním poklesem průměrné ceny bytů v těchto krajích oproti předchozímu čtvrtletí o více než dvě procenta.

V dalších Slovenská regionech se dostupnost bydlení vyvíjí, i v důsledku růstu jejich průměrných cen, nepříznivě. Aktuálně se nejprudší zhoršila situace v Trnavském kraji.

Bublina ve výhledu?
V posledních letech se z dlouhodobého hlediska více zhoršuje dostupnost bydlení v bytech jako v domech. „Zpomalený růst průměrné ceny bytů však evokuje očekávání, že takový růst by z pohledu možného nafukování realitní bubliny neměl představovat výraznější riziko,“ míní centrální banka.

V analýze dodává, že tento předpoklad pravidelně čtvrtletně ověřuje pomocí kompozitního indexu, který je sestavován pomocí vybraných poměrových ukazatelů (reálná cena bydlení, cena / příjem, cena / nájem, úvěry na bydlení / hrubý disponibilní příjem domácností, objem výstavby bytových budov / HDP) .

Ukazatele se ve třetím čtvrtletí zlepšily. Podle NBS na to měl významný vliv především vývoj na trhu úvěrů na bydlení, který začíná markantně chladnout

„Komplex opatření NBS od poloviny roku 2018, zaměřený na omezení nadměrného zadlužování se domácností, pravděpodobně utlumí aktivity na slovenském trhu s bydlením iv následujících čtvrtletích. Meziroční růst průměrné ceny bydlení by proto mohl v následujícím čtvrtletí ještě více zpomalit, „předpokládá ve své analýze národní banka

Proč některé pravoslavné církve slaví Vánoce o třináct dní později oproti zbytku světa.

V protikladu k velmi rozšířenému názoru, že Pravoslavná církev nezná zvláštní svátek Narození Páně, protože ho slaví jako svátek Zjevení Páně 6. ledna, všechny východní církve s výjimkou Arménské apoštolské církve již od 4. století slaví společně s církvemi Západu 25. prosince svátek Kristova narození, který východní církve kdysi skutečně slavili na svátek Zjevení Páně. To, že církve dnes přece jen neslaví společně svátek narození svého Pána, souvisí s tím, že používají odlišné kalendáře.

Nezávisle na tom, že papežský dvorní sekretář Dionysius Philocalus, který v roce 354 poprvé počítal roky po Kristu, a později i skytských mnich Dionysius Exiguus († cca 550) se přepočítali 2-7 let, resp. datovali Kristovo narození později oproti skutečnosti, zůstává povšimnutiahodným fakt, že dokonce země, které nepatří ke křesťanské tradici, se připojili k počítání let, které je orientované podle Krista, zatímco křesťané se nedokáží shodnout na společném kalendáři.

Důvod pro tuto rozdílnost názorů spočívá v tom, že kalendář není výlučně matematicko-astronomickou záležitostí, ale i faktorem kulturní a náboženské identity. Kulturní dějiny národů ukazují, že při svém počítání času se vždy orientovali podle událostí, které měly pro ně zvláštní význam. Římané například datovali svůj kalendář „ab Urbe condita“ – od založení Říma (753 před Kr.), Řekové po olympijských hrách (začátek 776 před Kr.), Židé od 10. století před Kr. od stvoření světa (3761 před Kr.), muslimové po vystěhování (hidžra) Mohameda do Mediny (622 po Kr.) a jiné národy podle let vládnutí příslušných vládců.

Juliánský kalendář
Moderní letopočet začíná v roce 48 před Kr. se vstupem římského vojevůdce Gaja Júlia Cézara do Egypta, když byl konfrontován se slunečním kalendářem Egypťanů, zatímco jiné kultury se orientovali podle Měsíce – porovnej například chvalozpěv žalmisty na Stvořitele: „Utvořil Měsíc, aby určoval čas“ (Ž 103 / rychtář-prikrej- oslavil-rovných-osmdesát-let /, 19).

S pomocí egyptských astronomů pod vedením Alexandrijských Sosigena prosadil Cézar v roce 46 před Kr. přechod od starého římského lunárního kalendáře na kalendář orientovaný podle Slunce, který nese jeho jméno: Juliánský kalendář.

Podle tehdejšího výpočtu sluneční rok (= dobu trvání jednoho oběhnutí Země kolem Slunce) má průměrnou délku 365,25 dní (= otočení Země kolem vlastní osy). Aby se vyhovělo tomuto období, pokaždé tři roky mají 365 dní a každý čtvrtý rok (přestupný rok) 366 dní.

Gregoriánský kalendář
Jelikož tento výpočet je oproti skutečnému hvězdářskému trvání slunečního roku (365,2422 dní) delší o 11 minut a 14 sekund (= 0,0078 dne), začátek jara v juliánského kalendáře se každý rok posouval o tuto časovou jednotku směrem k zimě. Po 128 letech se oproti astronomické realitě vrátil zpět o jeden den.

Pokusy zkorigovat tuto chybu – jako například reforma navržena byzantským univerzálním učencem Nikephorom Gregorasom († po 1359) – ztroskotaly na převážně emocionální podmíněném odporu lidí.

Podařilo se to individuálním rozhodnutím až papeži Gregorovi XIII. (1572 – 1585), který s pomocí Bamberskiho jezuity Christopha Clavia († 1612) uskutečnil reformu kalendáře a do jeho doby nahromaděný rozdíl deseti dnů odstranil tak, že v roce 1582 nechal po čtvrtku, 4. říjnu, následovat pátek, 15. říjen.

Po Gregorovi pojmenovaný a dnes celosvětově platný Gregoriánský kalendář (Nový styl) zkorigoval příčinu chyby juliánského kalendáře (Starý styl) tím, že zredukoval prostupné roky (= roky, jejichž dvě poslední číslice jsou dělitelné číslem 4). V časovém úseku 400 let vypadnou tři prostupné roky: jsou to roky, které završují století a nejsou dělitelné číslem 400. A tak od reformy kalendáře vypadli roky 1700, 1800 a 1900 jako prostupné roky.

To vedlo k tomu, že rozdíl mezi oběma kalendáři mezitím představuje 13 dnů av následujících stoletích v letech 2100, 2200, 2300 naroste o jeden den, takže v dlouhodobém horizontu podle juliánského kalendáře začátek jara připadne na střed zimy!

Odpor proti gregoriánské reformě kalendáře
Ani Gregoriánský kalendář však není exaktní, ale je delší průměrně o 26 sekund (= 0,0003 dne), takže po 3333 letech musí být vypuštěn jeden přestupný den.

Odpor proti této reformě nevyplýval z této nevýznamné nepřesnosti, ale z rozštěpení křesťanství. Protestantská Evropa a pravoslavný Východ se nemohli spřátelit s „papežským“ kalendářem.

Trvalo téměř dvě století, dokud se Gregoriánský kalendář prosadil všude v Německu. Anglie převzalo nový kalendář v roce 1752, Rumunsko a Jugoslávie až po první světové válce, Rusko v roce 1918, po bolševické Říjnové revoluci v roce 1917, která se podle gregoriánského kalendáře konala v listopadu, a Řecko v roce 1923.

Pravoslavné církve se nedokázali probojovat ke společnému rozhodnutí. U některých církvích, které v návaznosti na Konstantinopolský všepravoslávny kongres (1923) převzali Gregoriánský kalendář (Konstantinopol, Alexandria, Antiochie, Gruzie, Rumunsko, Bulharsko, Řecko, Albánie, Polsko, Česko a Slovensko, Finsko), došlo k odhodlanému odporu malých skupin, který vedl k vytvoření takzvaných starokalendárnikov.

Starý kalendář dnes následují ještě patriarcháty Jeruzalém, Moskva, Srbsko a kláštery na Nahoru Athos. Tyto církve slaví nepohyblivé svátky o třináct dní později, než stanoví Gregoriánský kalendář, tj Vánoce 25. prosince podle Starého stylu, tj 7. ledna podle Nového stylu. Avšak při výpočtu data Velikonoc se pravoslavné církve – s výjimkou Finské pravoslavné církve – drží juliánského kalendáře.

Vzhledem k propletení obou cyklů svátků (= pohyblivého a nepohyblivého) používání tohoto smíšeného kalendáře vede k některým kuriozity. Od konkrétního kalendáře závisí délka Apoštolského půstu, jehož začátek – v pondělí po první neděli po sestoupení Ducha – je pohyblivý, zatímco jeho konec má pevné datum (28. červen). V roce 2002 například Apoštolský půst podle juliánského kalendáře trval od 1. do 11. července, ale podle gregoriánského kalendáře úplně vypadl.

Společný kalendář není jen otázkou věrohodnosti pravoslavné, resp. křesťanské identity, ale i pastorace. Navzdory této naléhavosti to nevypadá tak, že by bylo v dohledu nějaké urovnání. A otázkou je i to, zda se budoucímu svatému a Velkému koncilu Pravoslavné církve podaří přijmout nějaké vnútropravoslávne urovnání.

Anastasios Kallis
Autor je emeritním profesorem pravoslavné teologie na univerzitě v Münsteru.
Anastaios Kallis, Das Hatta jejich gerne gewußt. 100 Fragen an einen orthodoxen Theologen, Theophany Verlag Münster 2003, s. 181-185.

Člověk je do té míry mrtvý, do jaké nemůže komunikovat. Je do té míry živý, do jaké komunikovat může.

Na základě nesčetných testů jsem zjistil, (do míry, kterou lze nazvat přesvědčivou), že jediným řešením pro žití je větší komunikativnost. Člověk musí zvýšit svou schopnost komunikovat. Značné množství let jsem si kladl otázku: „Komunikovat, či nekomunikovat?“ Jestliže se člověk komunikací dostal skrznaskrz do problému, pak by samozřejmě měl přestat komunikovat. Ale tak to není. Pokud se člověk dostal komunikací do problému, měl by komunikovat dál. Řešením je víc komunikace, ne míň. A tím považuji po čtvrt století výzkumu a přemítání tuto hádanku za vyřešenou.

L. Ron Hubbard.
Zakladatel

https://www.komunikacikuspechu.cz/