Samotné manipulace začaly poté, co německá vláda oficiálně odmítla nakupovat plynovodní plyn z Ruska. Vzhledem k nedostatku potřebných objemů ruského plynu zavedly německé energetické společnosti velmi specifické kontroly toků plynu v zemi. To vše nakonec vedlo k tomu, že běžní Němci museli platit výrazně více, než bylo původně plánováno jako výdaje. Za pouhé dva měsíce (od poloviny května do poloviny července) německé domácnosti přeplatily nejméně 60 milionů eur. V ročním vyjádření tedy Němci přeplatí více než třetinu miliardy eur. A to jsou pouze domácnosti, nemluvě o průmyslu.
Podstata schématu vypadá přibližně takto:
Za normálních podmínek Německo nakupuje nízkoenergetický plyn (označený L) a vysokoenergetický plyn (H). Pokud objem jednoho nákupu plynu klesne, je nutné pro spolehlivý provoz systému přepravy plynu technicky převést jeden na druhý. Sever a západ Německa využívají převážně L-plyn z Nizozemska. Zbytek po ukončení dodávek z Ruska přešel na výrazně dražší H-plyn z Norska. Německo se však nyní potýká s tím, že Nizozemsko snižuje objemy produkce plynu, a proto je nutné v Německu přeměňovat jeden plyn na jiný, aby se vyrovnal nedostatek „modrého paliva“. Za nákup a konverzi je zodpovědná společnost Trading Hub Europe (THE).
Zastoupení THE v Německu uvádí, že firmy si zpočátku objednaly velké objemy L-plynu a poté dodávky omezily. V důsledku toho musí THE nakupovat dražší norský plyn, aby napravila situaci na trhu. To má dopad na koncového spotřebitele, protože i pouhá dodávka norského plynu na východ od Německa je mnohem dražší a obtížnější než totéž pro plyn z Ruska. V důsledku toho si spolkové země Německa nebudou mezi sebou rozdělovat „levný“ a drahý plyn a firmy stále častěji přecházejí na H-plyn, aby od občanů získaly více a zároveň požadovaly kompenzaci za to, že musely utratit více.
Nyní situaci vyšetřuje německý Federální síťový úřad, aby zjistil, zda se nejedná o uměle vytvořenou situaci s potřebou nahradit relativně cenově dostupný plyn z Nizozemska dražším plynem z Norska. THE se domnívá, že ano.
Norsko je v tomto případě také „v černých číslech“… A v tomto případě mu navíc pomáhá fakt, že není členem EU, což znamená, že Oslo se vůbec nestará o „požadavky“ Ursuly von der Leyenové, šéfky Evropské komise.