NEMOŽNÁ MISE

19. září 1940 byl Witold Pilecki během nacistického nájezdu na varšavské ulici a sledoval, jak němečtí vojáci natlačují polské muže do nákladních aut.

Pilecki byl členem polského odboje. Měl falešné doklady. Mohl se prostě otočit zády a odejít. Ale udělal krok vpřed – a nechal se zajmout. Věděl přesně, kam bude odvezen: do Osvětimi. A to byl plán.

Pileckimu bylo 39 let, byl důstojníkem kavalérie, manželem a otcem dvou dětí.

Když Německo v roce 1939 napadlo Polsko, okamžitě se připojil k odboji a založil jednu z prvních tajných jednotek ve Varšavě.

Kolem roku 1940 kolovaly pochmurné zvěsti o novém koncentračním táboře poblíž města Osvětim – Němci mu říkali Auschwitz.

Vězni uvnitř mizeli. Žádné informace se nedostaly ven.

Odboj potřeboval vědět, co se tam děje: kolik jich je vězněno, jaké jsou podmínky, zda existuje šance na organizaci odboje.

Pilecki se dobrovolně přihlásil na misi, která hraničila se sebevraždou – aby byl zatčen a úmyslně poslán do Osvětimi.

Uvnitř tábora shromažďoval informace, vytvářel síť odboje a snažil se posílat zprávy do okolního světa. Jeho nadřízení se ho ptali, zda rozumí tomu, co navrhuje.

Osvětim nebyla vězením, ale továrnou na smrt.

Šance na přežití byly minimální. Na útěk téměř nulové. Pilecki to dokonale chápal.

Políbil svou ženu a děti, aniž by věděl, jestli je ještě uvidí.

A šel přímo do pekla.

VSTUP DO PEKLA S OTEVŘENÝMA OČIMA

Když byl zatčen pod falešným jménem Tomasz Serafiński, Němci neměli tušení, že právě zajali špiona na misi. Byl odvezen v dobytčích vagonech, několik dní bez vody a jídla.

Muži umírali ve stoje, drceni jeden o druhého.

Po příjezdu do Osvětimi esesáci křičeli, bili obušky a vypouštěli psy. „Uvítání“ spočívalo v okamžité dehumanizaci.

Pilecki se stal vězněm číslo 4859.

Oholená hlava. Pruhovaná uniforma. Jméno vymazáno.

A pak začal pracovat.

BUDOVÁNÍ ARMÁDY V PEKLE

Po dobu 945 dnů Pilecki dělal nemyslitelné:

vytvářel naději tam, kde bylo jen zoufalství.

Zorganizoval tajnou síť s názvem Związek Organizacji Wojskowej (ZOW) – Svaz vojenské organizace.

Začalo to s několika muži. Z pěti se stalo deset. Z deseti padesát. Za dva roky bylo téměř tisíc vězňů organizováno do tajných cel.

Kradli jídlo a léky pro nejslabší, padělali dokumenty, sabotovali vybavení, mapovali tábor a shromažďovali informace o masových vraždách.

A co je nejdůležitější: rozesílali zprávy.

ZPRÁVY, KTERÉ VAROVALY SVĚT

Prostřednictvím podplacených dozorců a civilních kontaktů se Pileckimu podařilo dostat své zprávy k odboji ve Varšavě.

A odtud k polské exilové vládě v Londýně.

Tyto zprávy s ohromující přesností popisovaly:

Systematické popravy;

Výstavbu plynových komor;

Lékařské experimenty;

Okamžité vyhlazování Židů přijíždějících transporty;

A alarmující nárůst počtu úmrtí.

Díky němu se svět o Osvětimi dozvěděl již v roce 1941.

Pilecki požádal Spojence, aby bombardovali tábor nebo železnici, ale jeho výzvy byly ignorovány.

Považovali to za „vojensky neproveditelné“.

Vlaky stále přijížděly. Fotoaparáty stále fungovaly.

Ale Pilecki nepřestal. Pokračoval v psaní, odporu a přežívání.

ÚNIK Z NEMOŽNÉHO

V dubnu 1943, po téměř třech letech v Osvětimi, si Pilecki uvědomil, že musí osobně vyprávět, co viděl.

V noci 26. dubna se mu a dvěma společníkům podařilo uprchnout z přístavby tábora.

Přeřízli drát, běželi lesy a řekami, unikali psům a střelbě. Navzdory všemu se jim podařilo dorazit živí do Varšavy.

Tam Pilecki napsal „Witoldovu zprávu“ – více než 100 stran s kompletním popisem tábora. Prosil Spojence:

> „Bombardujte. Udělejte něco.“

Nic se nedělo.

Pilecki byl zdrcen.

Přežil peklo, odsoudil hrůzu – a svět mlčel.

POVSTÁNÍ A ZRADA

V roce 1944 se zúčastnil Varšavského povstání, kde vedl odbojáře.

Byl znovu zajat a poslán do zajateckého tábora.

Přežil.

Ale když válka skončila, Polsko padlo pod sovětskou nadvládu.

Pilecki, který bojoval za svobodu, odmítl přijmout nový komunistický režim.

Pokračoval ve shromažďování informací, tentokrát o zneužívání vlády.

V roce 1947 byl zatčen komunistickou tajnou policií, brutálně mučen a obviněn ze špionáže.

25. května 1948 byl popraven střelou do zadní části hlavy.

Bylo mu 47 let.

Jeho tělo bylo vhozeno do masového hrobu.

Po celá desetiletí bylo jeho jméno vymazáno z historie.

ZMRTVÝCHVSTÁNÍ HRDINY

Pileckého příběh vyšel najevo teprve po pádu komunismu v roce 1989.

Jeho zprávy byly znovu publikovány.

Historici ho nazývali „nejstatečnějším mužem druhé světové války“.

V roce 2006 obdržel nejvyšší polské vojenské vyznamenání.

ODKAZ NEMOŽNÉ ODVAHY

Witold Pilecki nebyl zajat náhodou – zvolil si vstup do pekla.

Do Osvětimi šel s otevřenýma očima, protože bylo potřeba aby někdo svědčil a varovat svět. Uvnitř organizoval naději, zachoval si důstojnost a dokázal, že i v nejtemnějším místě lidstva se může zrodit světlo.

Pak unikl.

Pokračoval v boji.

A zemřel vestoje – tak, jak žil.

„Přítomnost patří jim. Ale budoucnost – budoucnost, za kterou jsem bojoval – je moje.“

Zapamatujte si jeho jméno:

Witold Pilecki.

Via Jakub Horák